Reinkarnace

Je mi známo, že reinkarnace je pro některá náboženství smyšlenost, pro některá nezbytnost, a pro jiná neznámá. Tedy vyberte si, kam patříte, a popřípadě pokračujte dále. "Nemá smysl", aby četl tyto řádky někdo, kdo tuto myšlenku odmítá přijmout. Nebo snad ano? Chcete se opravdu něco dozvědět?

Reinkarnace ve skutečnosti není nic jiného, nežli další šance. Duše při zrození (ano, i duše musí vzniknout. Také zaniká, ale k tomu se vrátím) nemá vysoké vibrace, jež určují její vyspělost. Nejedná se o nic hanebného. Žádná duše není ošklivá, ani ta nejméně vyspělá. Žádná duše se nestaví nad tu nezkušenou. Je to jako ve vztahu rodič a dítě. Dítě není ošklivé proto, že je nezkušené. Rodič zase nemá (nebo spíše nemá mít) ten úkol ovládat dítě. Jsou rovnocenní. Naopak, má se stát učitelem a přítelem, protože si nás dítě jako takového na světě vybere. Dítě se jde naučit tu svoji lekci, aby nebylo dítětem i na věčnosti.

Každá duše se ale nemusí pro získání lekce narodit. I v nehmotném stavu, v "místě" nazývaném Nebe, se dá ledacos naučit. Vlastně téměř vše. Ale ne vše. Na onom světě nelze získat zkušenost lítosti, nezištnosti, odpuštění, nenávisti, utrpení atd. atd. Tam je vše dokonalé (zde také, ale tam si to uvědomují, což nedá vzniknout některým situacím) a tudíž nelze pomoci nedokonalému. Dokonalost nic nepotřebuje.
Toto je jeden z důvodů znovuzrození. Vybereme si, jakou zkušenost chceme podstoupit, a pro tu si sem jednoduše přijdeme. K tomu si vybereme vhodnou dobu, vhodné prostředí, učitele, trýznitele, rodiče, no prostě vše, co potřebujeme pro splnění svého úkolu. Dohodneme se o podání nebo nepodávání pomocné ruky. Někdy je úkol těžký, a není jeho smyslem uzamknout bytost do koloběhu reinkarnace. Totiž pokud se úkol nesplní, nedosáhne duše vytčeného cíle, je zapotřebí se pro tuto lekci vrátit zpět. Někdy si sebou neseme zatížení v podobě karmy, což jsou v podstatě prohřešky z minulých životů. Duše při své pouti životy naráží na další a další úskalí, což jsou nová témata pro další životy. Je to jako zde na Zemi. Čím více se naučíme, tím jsme chytřejší, a čím více se učíme, tím více je co se učit.

Dalším z důvodů reinkarnace je přání pomoci svému druhu, příteli na věčnosti. Pokud je naše spřízněná duše v nějakých problémech, chceme ji pouze potěšit nebo ji něco naučit, máme tuto možnost. Pokud chcete potěšit přítele, staňte se jeho přítelem, pokud ho chcete varovat nebo něčemu naučit, staňte se jeho nepřítelem. Pokud nechcete, aby zklamal sám sebe, což opravdoví přátelé nechtějí, pomozte mu. Nezištně. Jinak mu sice pomůžete, ale třeba propásnete účel svého zrození. Je dobré, že nevíme, proč jsme zde. Náš úkol by postrádal smysl. Nikdo by nedělal chyby, nenastala by žádná poučení, prostě bychom nemohli růst. Život je však evoluce, evoluce znamená pohyb kupředu, a naše duševní stagnace by toho zrovna nebyla důkazem.
Jednu věc je třeba dodat. Nikdo zde není za trest. Ani karma není za trest. Je to jen koš na témata, na taková, která nám dají vyrůst. Růst je za odměnu. Nebojte se udělat chybu. I toto může být důvodem vašeho pobytu v tomto těle. Chtít udělat chybu a poučit se z ní, může být naopak výrazem vyspělosti. Také je dobré se poučit z cizích chyb.

Zkušenost nám má pomoci. Nemusíte si uříznout ruku na cirkulárce, abyste pochopili, že vám bude chybět ruka. Koukejte se kolem sebe, učte se z chyb ostatních a nebojte se udělat vlastní. Nikdo vás za to nebude vinit. Pouze vy sami budete po smrti posuzovat své počínání. Vy sami poznáte co vám život dal. I pokud vám zatíží karmu, nic vám ve skutečnosti nevzal. Podařilo se vám získat další zkušenost, která by na vás čekala v dalším životě.

Nikde ani není napsáno, že si musíte prožít "karmická témata" hned v příštím životě. I dnes si mnozí z nás prožívají nezvládnuté situace z jiných předešlých životů.
Jedna věc je opravdu krásná na reinkarnaci, a bylo by mi líto se o ní nezmínit. Ve svých životech potkáváte většinou stejné lidi. Tedy víceméně ty blízké. Nikdy nevíte kdo to je. Soused, sousedka? Manžel, manželka? Dítě? Nebo snad ten opilec v průchodu?

Buďte hodní na všechny. Tím se dá mnoho změnit. Vše co děláte, děláte pro sebe. Vy sami se sem vrátíte a budete žít v prostředí jaké jste si sami připravili. Nechcete přeci v budoucnu žít pod nějakou kopulí s umělým kyslíkem. Chcete se radovat s dětmi v parku a po svačince se jít vykoupat do čisté řeky? Ano, dnes to není možné, ani do konce našeho života se nám to patrně nepodaří. Ale co příště? Myslete více na sebe jako na věčnou bytost. Pomůžete i vašemu dočasnému a budoucímu já. Naopak to nefunguje.