Karmická diagnostika

Neboli vliv duchovních sil, vliv minulých životů či vliv prožitků a činů v tomto životě. Stav karmické zátěže pro tento život nesený z minulosti můžeme částečně určit stavem rodiny, do které se narodíme. Např. silná karmická zátěž – narodíme se do rodiny alkoholiků, ekonomicky i sociálně slabé a prožíváme bezcitné období dětství. Náprava chyb z minulosti je takřka vždy možná a nikdy není pozdě na sobě začít pracovat. Něco více v Karmologii.

Co je vlastně karma?
Je to zákon akce a reakce, zákon příčiny a následku. Ukazuje nám, že nic na světě se neděje náhodou a že ani my se v žádné situaci neocitáme náhodou. Vše má pro nás nějaký smysl.

Vychází z přesvědčení, že lidský život není omezený. Člověk je jednota těla, duše a ducha - neboli vědomí, podvědomí a nadvědomí. Duše pracuje na svém vývoji, studuje, učí se. Člověk na této zemi není doma, jeho doma je někde jinde, kdesi v jiné dimenzi.

Co potom děláme tady? Tady jsme ve škole nebo v práci, jak tomu kdo chcete říkat. Sem se vracíme proto, abychom něco udělali pro zdokonalení sebe sama, abychom postoupili dál, abychom byli výš, abychom byli lepší. Vybíráme si místo i čas svého narození, vybíráme si, komu se narodíme.. Zkrátka vybíráme si takové podmínky svého pozemského života, bychom se pokusili v této "škole" splnit úkol, který jsme si stanovili "doma".

Učení o karmě je pro člověka velmi uklidňující. Učí člověka chápat životní situace jako důsledek něčeho konkrétního, zbavuje ho strachu před neznámou budoucností a ukazuje mu možnosti usměrňování jeho života. Díky učení o karmě člověk snáze pochopí smysl svého života, rozpomíná se na úkol, který sám sobě dal a naučí se vnímat značky, směrovky a ukazatele, které ho životem vedou. Dovede pochopit důvod problematických situací, které se mu přihodily a dokáže předcházet situacím přicházejícím. V chaotickém a těžko předvídatelném světě, v jakém dnes žije většina lidí, dokáže dělat vědomá rozhodnutí.

Pokusme se o to i my. Staňme se pány vlastního života!

Proto hledejte sebe sama!

Karmu můžeme definovat jako výchovný systém lidské duše vycházející z norem chování, které stanovily Vyšší síly. Výchova probíhá klasickou metodou „biče a cukru“ - chováš se tak, jak je třeba, pak můžeš mít všechno, čeho se ti zachce, nechováš se tak, budeš potrestán. Vyšší síly neustále kontrolují všechny naše myšlenky a činy. Člověk se stále podrobuje výchově podle norem chování, které Vyšší síly stanovily. Nejběžnější oblasti naší výchovy jsou rodina, děti a práce. Přitom člověk může dělat všechno, co chce, nesmí však žádné události nebo hodnotě připisovat příliš velký význam, nesmí si nic idealizovat. (Idealizuješ si něco? Tak o to přijdeš!)

Člověk je nepřetržitě vychováván v rámci rodiny. V manželstvích z lásky partneři obvykle idealizují protichůdné hodnoty, čímž se vzájemně neustále vychovávají. To je jedna z hlavních příčin rodinných konfliktů. Také děti obvykle idealizují hodnoty, jež jsou v rozporu s hodnotami jejich rodičů. Tak probíhá jejich vzájemná výchova a rozklad idealizovaných hodnot. Dalším příznakem toho, že se podrobujete karmické výchově, je neúspěch a zmaření všech vašich pracovních plánů. Vyžaduje změnu postojů k plánům a jiným idealizovaným hodnotám a pak ve vaší situaci nastane obrat.

Jaké způsoby používá Příroda, Vyšší síly či Vesmír (jak tomu kdo chce říkat) při naší výchově?

1. konflikt s druhou osobou - přímým konfliktem s člověkem s protichůdnou hodnotovou orientací se tyto orientace navzájem ničí, přestáváme na nich lpět

2. vytvoření specifické situace, která dokazuje nesprávnost postojů člověka - nepřípustná je nespokojenost se stavem, který máme; jsem-li nespokojen se svou situací, dostanu se do situace mnohem tíživější (nejsem spokojen s výší svého příjmu - sníží se mi)

3. sami uděláte to, za co ostatní odsuzujete - tento způsob výchovy dostává člověka do takové situace, kdy bude nucen dělat skutky, za které kdysi odsuzoval jiné lidi; vy budete v postavení člověka, kterého jste kdysi odsuzovali

4. realizace programů z podvědomí - utvoření takové situace, kdy se realizují nesprávné postoje, které má člověk v podvědomí (na úrovní mentální nebo emocionální)
 a. realizace programů z dětství - dospělý člověk se snaží realizovat ve své nové rodině model vztahů, které viděl v dětství ve své rodině, ale to stejné chce i druhý z partnerů – tak se spustí výchovný proces
 b. mentální kletba - v dospělosti člověk realizuje programy, které do něj (do podvědomí) uložili rodiče v dětství; rodiče se domnívají, že dítě pouze napomínají, ale dítě si tento program nese hluboko uložen v podvědomí a tím si ovlivňuje život v dospělosti, nevěří si (Nic nedokážeš! Máš obě ruce levé! Trdlo! Nemehlo! Není na tebe spolehnutí!)
Patří sem i kladné programy, které rodiče ukládají do podvědomí svých dětí - Ty jsi jiný, lepší! Nejkrásnější! Nejchytřejší! Budeš vynikat v čemkoliv! - v dospělosti se snaží realizovat tyto programy, ale nedaří se, přichází nespokojenost a ještě větší blokáda za strany strážců.
 c. realizace získané zkušenosti - spočívá v realizaci negativní zkušenosti, již jste získali během svého plně vědomého života; dostanete velké peníze, budete s nimi mít velké nepříjemnosti, tak si vytvoříte program - velké peníze = nepříjemnosti a pak, i když se budete snažit peníze vědomě získat, vyšší síly vám je nedají, aby nebyly nepříjemnosti

5. nemoci - nemoc sama neničí nesprávné postoje, ale vytrhne vás z proudu běžných událostí, dává vám čas, abyste se zamysleli nad životem a jeho smyslem

Rychlost aplikace výchovných postupů závisí na vaší schopnosti reagovat na ně, tedy na naplnění vaší karmické nádoby. Čím plnější je karmická nádoba, tím méně váš strážce spěchá s karmickou výchovou, protože pokud nechápete předešlá poučení nebo na ně nedbáte, proč spěchat s dalším? K čemu pospíchat, když jste tak nevšímaví? Opatření se neruší, ale odkládá o měsíc, rok, desetiletí. Anebo do příštího života. Můžete si být jisti, že všechno je zaznamenáno a dřív nebo později vám bude předložen účet. Záleží jen na vás, kdy to bude, na vaší schopnosti vzít si ponaučení.

Určitě si teď říkáte: Co mám tedy vlastně dělat???

• Nežij příliš náročně. Prožívej a važ si krás, které přináší každodenní život. Východ slunce a krásné červánky jsou tu pro každého.
• Nehledej v sobě konflikty a nemoci. Nevrtej se sám v sobě. Drobných potíží si nevšímej. Často se upraví samy, když nedopustíme, aby nás vyděsily. Radši se starej o druhé, to pomáhá řešit vlastní duševní potíže a nejistoty.
• Miluj svou práci. Nejlepší je vybrat si rovnou takovou, kterou považuješ za zajímavou a důležitou.
• Zejména nudíš-li se v práci nebo tě rozčiluje, najdi si koníčka.
• Nauč se být spokojen. Kdo má dost a ví, že má dost, má víc než dost! Samozřejmě zdravá potřeba se neustále zdokonalovat a zlepšovat své prostředí je v pořádku.
• Měj rád své bližní. Uměj jim odpustit jejich chyby a komunikovat, mluvit a smát se s lidmi okolo sebe.
• Mluv s bližními přívětivě. A to i v situaci, kdy ti okolo jsou agresivní. Budou tvou reakcí příjemně překvapeni a ke zbytečnému konfliktu nedojde. Najdi slova uznání a komplimenty pro lidi okolo sebe.
• Kroť své sobectví. Člověk je tvor společenský a lidé známí svým egoismem se dostávají do izolace, nikdo s nimi nechce nic mít. Člověk známý svou obětavostí a rovným jednáním má všude dveře otevřené.
• Dělej rozhodnutí. Neznamená to vynechat pečlivé zvážení, ale také přílišné setrvávání v nerozhodnosti vyčerpává. Musíme se dopředu smířit s možností, že se občas rozhodneme špatně. Ale kdo nechce nikdy udělat chybu, nemůže nakonec dělat nic.
• Využij okamžiku! Je-li správní konstelace podmínek, nespoléhej se, že v budoucnu opět nastane. Pak by tě mohla mrzet definitivně ztracená příležitost.
• Hledej nové zážitky a podněty. Stačí připravit slavnostní tabuli i ve všední den, zajít si někam s přáteli. Všímej si krásných věcí okolo sebe. Udržuj přátelství s těmi, kdo ti jsou sympatičtí a setkávej se s nimi.
• Nauč se mít rád a vážit si sám sebe. Až se ti to podaří, nebudeš dělat věci, o kterých víš, že ti škodí.

Onemocnění fyzického těla je pouze projevem určitých poruch v jednom z lidských těl, proto je zpočátku třeba nalézt původ, příčinu onemocnění, a až poté léčit. Za zdravého člověka se může považovat ten, kdo má zdravé nejen své fyzické tělo, ale zároveň všechna těla jemnohmotná. Stav našeho zdraví určuje naše vědomí, náš vztah k životu.