Andělé stojí při nás

Je-li to tak, proč je potom nevidíme? Kde jsou, když se potýkáme s potížemi? Jsme tak umínění, že je nepoznáme, nebo jsou přece jen příliš daleko? Co vlastně andělé vědí o našem pozemském životě, když se stále vznášejí nad ním? Andělé vědí mnoho, a právě proto, že se vznášejí nad námi, dokáží poznat, kým my lidé doopravdy jsme a kam směřujeme.

A potom sestoupí dolů, aby nám to řekli. A pak? Pak je neslyšíme. Proč? Protože nejsme zvyklí naslouchat jejich hlasu. Protože nechceme přijmout jejich poselství radosti, dokonalosti a vlastního božství. A to má něco společného s našimi dějinami.
Ve středověku neoplývala většina lidí přílišnými vědomostmi, ani nebyla příliš uvědomělá. Jejich starosti byly ryze pozemské, lidé měli starost spíše o to, aby přežili, než aby se zabývali duchovními otázkami. Také vztah člověka k Bohu byl jiný: člověk byl nepatrný a nehodný - a Bůh byl nesmírně vzdálen. Nesmírně daleko tak byli i mocní andělé a vznášeli se v kostelech u stropu, vysoko nad hlavami věřících. Že by se postavili po bok člověku, to si většina lidí ani nedovedla představit.
A potom andělé a archandělé zmizeli docela. Počínaje osvícenstvím vytlačila analytická přírodověda a racionalizmus všechno mystické a vesmír náhle sestával jen z materie. A tak jsme se utvrzovali v racionálním myšlení, v němž pro anděly nebylo místa.
Dnes však přesto stojí andělé vedle nás. Mnoho lidí kráčí po cestě sebeuvědomění. Poznávají, že část jich samých je božská. „Bůh stvořil člověka k obrazu svému,“ stojí v Bibli. Jsme na nejlepší cestě poznat, co andělé viděli vždy: že nestojíme výš ani níž, že nejsme ani lepší ani horší, ani větší ani menší než ostatní duchovní bytosti. Neseme v sobě touž božskou jiskru, kterou v sobě nosí všechna stvoření. Božské je i v nás. A proto stojíme vedle andělů a andělé stojí vedle nás. Stali se z nich přátelé, kteří nás provázejí, protože jsme vyrostli a dokážeme je přijmout jako přátele.
Andělé stojí při nás - abychom mohli rozvíjet to božské v nás.
Archandělé se svým dokonalým bytím jsou našimi zrcadly. Možná jsme si od nich po staletí drželi takový odstup i proto, že jsme tento pohled nedokázali snést. Dokážeme se vyrovnat s tím, že jsme v každém momentě dokonalí, byť na sobě stále hledáme chyby? Dokážeme akceptovat „existenci Stvořitele“ v sobě? Jsme připraveni dospět do stavu blaženosti? Proto jsou archandělé naším zrcadlem. Vždyť v zrcadle můžeme snáze rozpoznat, jak vypadáme.

Co jsou andělé?
Slovo anděl (anglicky angel, německy Engel) je odvozeno z řeckého pojmu angelos, což znamená „posel“ nebo „vyslanec“. Andělé jsou posly Božími. Tito poslové existují v mnoha kulturách. Ale většinou jimi nejsou míněni andělé, jak je chápeme dnes my. Když hovořím o andělech, archandělech nebo zemských andělech, pak mám na mysli duchovní bytosti, jejichž úkolem je realizace Božího plánu.
Jiný výklad slova anděl pochází ze staroegyptštiny. Tam znamená anch život a el světlo Boží. Andělé jsou tedy ti, „kdo žijí ve světle Božím“.